Prevzaté z Rodinnej prilohy "Doma" Katolíckeho týždeníka č.12 (16.-22.3.2010) vydávaného v Prahe, ČR

Více než dvoumilionový Vancouver je srdcem provincie Britská Kolumbie na západním pobřeží Kanady. Letos v únoru hostil zimní olympijské hry a díky tomu ho zná celý svět. Kdysi byl sídlem kmenů Squamish a Musqueam, dnes tady svůj domov nachází lidé mnoha národností. Patří mezi ně i Češi. Desítky z nich se hlásí k římskokatolické církvi.

Krajané přicházeli na kanadské území v emigrantských vlnách po roce 1948 a 1968, letenky však nepřestali kupovat ani po pádu železné opony. Jdou za prací nebo studiem. Někteří se po čase vracejí do vlasti, jiní zůstávají natrvalo. Přivykají novým podmínkám, ale svého češství ani víry se nezříkají.

Ke starousedlíkům se řadí Marie Kosmanová, která žije ve Vancouveru od roku 1980. „Studovali jsme s manželem vysokou školu v Praze a po příchodu do Kanady nás živily tehdy začínající počítače. Nevydržela jsem u toho, bylo to velmi namáhavé pro oči,“ konstatuje příjemná dáma, která si svůj obor připomíná občasnými brigádami.

Během olympiády se zařadila ke stovkám dobrovolníků pomáhajících návštěvníkům s orientací ve stínu mrakodrapů. „Kde se nachází kostel nebo kdy začínají bohoslužby, se mě ale nikdo nezeptal,“ říká posmutněle. „Informace tohoto druhu podávaly rovněž skupiny lidí z různých církví a náboženských organizací na všech důležitých uzlech – nádražích nebo stanicích nadzemní dráhy. Nabízely kávu k osvěžení a v zelené zóně měly připraveny vícejazyčné tiskoviny,“ doplňuje.

Maminka dvacetileté dcery si před časem do svých aktivit přibrala funkci koordinátora české křesťanské komunity. „Ve Vancouveru měl naše katolíky takříkajíc pod palcem pan Navrátil. Postupně jsem mu začala pomáhat s vedením seznamu lidí, telefonováním a posíláním zpráv po internetu. Když ovdověl a podruhé se oženil s Kanaďankou, funkci mi kompletně předal,“ vysvětluje.

Přesný počet českých krajanů s římskokatolickým vyznáním Marie Kosmanová nezná. „Řada z nich se nechce organizovat. Navštěvují kanadské kostely v blízkosti bydliště a to jim stačí. Nás, co o sobě víme, není mnoho. Nemáme ani vlastní farnost. Se mší svatou v mateřském jazyce se musíme spokojit dvakrát, nanejvýš třikrát za rok. Před Velikonocemi, před Vánocemi a někdy také na začátku letních prázdnin,“ vypočítává.

Českou mši donedávna celebrovali kněží ze vzdálených koutů Kanady. „Moc rádi vzpomínáme na otce Jiřího Maria Svobodu, který sem jezdil z Winnipegu ještě jako devadesátiletý. Těšil se tady velké oblibě, chodili za ním i místní Slováci. Na pokyn otce biskupa Škarvady se zde potom střídali dva páteři z Toronta, ale jeden odešel a druhý je přetížený. Nyní jsme odkázáni na vstřícnost otce Juraje Kopanického ze slovenské farnosti sv. Cyrila a Metoděje v New Westminsteru (součást Vancouveru – pozn. aut.), jenž kvůli nám používá i češtinu.“

Na slovenskou bohoslužbu si mohou věřící dojet každou neděli z centra velkoměsta nadzemní dráhou nebo autem. „Kostelík je vždycky nabitý a ve vedlejším sále nás čeká pohoštění s možností poklábosit. Slováci jsou nesmírně společenští a kromě akcí duchovního zaměření se tady scházejí také k zábavě. Máme u nich otevřené dveře, ale kvůli velké vzdálenosti není naše účast početná,“ lituje M. Kosmanová.

Učedníci

V sále vedle kostela zasvěceného slovanským věrozvěstům se každé úterý schází laici. „Před šesti sedmi lety získali stipendium na univerzitě ve Vancouveru manželé Muchovi z Prahy. Zásluhou Pavla Muchy se rozběhly pravidelné schůzky věřících bez přítomnosti kněze. Samozřejmě s plným vědomím otce Juraje. Vždycky si někdo připraví téma, o němž potom diskutujeme. Sdělujeme si prožitky, přednášíme prosby a společně se modlíme. Po vzoru prvních křesťanů si říkáme učedníci.“

Českou mši v New Westminsteru každoročně před hlavními církevními svátky navštíví okolo čtyřiceti našich krajanů. Do laické skupiny jich ale dochází sotva deset, většinou starší manželské páry. Nadpoloviční většinu učedníků tvoří Slováci, převažují studentky nebo au pair dívky. Přes velikou vstřícnost Slováků si vancouverští Češi přejí získat vlastního kněze. „Moc by nám to pomohlo,“ uvažuje jejich koordinátorka. „Je nám ale jasné, že by se pater v první řadě musel zapojit do některé místní farnosti. Sami bychom ho neuživili.“

Blíží se Velikonoce. Slavnou mši svatou pro české krajany povede osvědčený a obětavý P. Kopanický. „Připravujeme vše potřebné do sálu, kde se po obřadech znovu shromáždíme, a sháníme řečníky, kteří pronesou důstojná slova na počest otce Svobody, jenž počátkem roku zemřel ve věku devadesáti šesti let. Chceme si jeho památku společně připomenout,“ uzavírá Marie Kosmanová.

Ladislav Lhota

Attachment	Size
Marie.150.png	20.23 KB
Doma.700.jpg	102.92 KB