Peter Lipa a jeho band vystoupil ve Vancouveru 4. prosince 2010

Nepříliš výrazné, navzájem si podobné a už dost okoukané korálky, navlečené na nitce, se zajisté dají nazvat náhrdelníkem. Ale pouze tehdy, když tvůrčí síla a talent odborníka proloží tyto všední korálky kamínky jinými, třpytivějšími, barevnějšími či vzácnějšími, vznikne šperk. Stejně tak život, plynoucí v opakujících se a zavedených kolejničkách, potřebuje občasný krásný zážitek, vybočující z šedi zvyku a rutiny, aby se stal životem hodnotným a krásným.

Včera, v předvečer Sv. Mikuláše, jsem sdílel se skoro třemi stovkami vancouverských krajanů právě onen okamžik, kdy se nám na nitku našich životů navlékla ta tolik potřebná a vzácná perlička.

Po pěti letech nám opět v překrásném prostředí Norman Rothstein divadla nabídl pan doktor Viktor Neumann tu nejpotřebnější medicínu – překrásný kulturní zážitek. Zorganizoval, a opět výtečně a na vysoké úrovni, vystoupení vzácného hosta. Opět to byl koncert špičkové muziky, ale tentokrát ne ze soudku hudby klasické, ale z dobře vysmoleného a voňavého soudečku jazzu a blues.

Dnes už legendární a proslulý slovenský zpěvák a skladatel Peter Lipa k nám zavítal se svou čtyřčlennou skupinou a podělil se s námi nejen o průřez své tvorby, ale i o své nestárnoucí srdce a velikou celoživotní lásku k synkopám a skoro-improvizačním kadencím svého unikátního pojetí jazzu, blues a bluegrass. Hravost hudby navíc podtrhovaly texty skvělého Milana Lasicu, který je jeho dlouholetým “dvorním” libretistou. Virtuozita zpěváka byla doplněna i tím, že nezištně poskytl prostor i pro talent členů své doprovodné skupiny, ve které na klávesnici piána zazářil i jeho syn, pan Peter Lipa mladší.

Nemám erudici na to, abych odborně rozebíral unikátní charakter Lipova hudebního výrazu. Cítím ale, že je to muzika dobrá. Sahá do srdce, vyrušuje i hladí, kolébá. O tom ostatně svědčilo i nadšení jeho posluchačů. Mnozí ho zřejmě znali a obdivovali již v minulosti, pro mnohé to bylo setkání první, tak jako pro mne. Ale pro všechny to byla ona tak potřebná životní perlička.

Jako starý divadelník si dovolím ještě jednu poznámku. Jestliže povinností umělce je dotáhnout svůj talent na co nejvyšší úroveň kumštýřskou, je povinností producenta odlít kumšt do formy, která je ho hodna. Nejen tedy obsah, ale i forma produkčního provedení vytváří pro diváka onu zmíněnou perlu zážitku. Obsah tuhy v tužce a obsah briliantu ve zlatém prstenu je identický. Jaký rozdíl ale znamená forma a prezentace! A pravě tu prezentaci na nejvyšší úrovni dodal koncertu Petra Lipy Dr. Neumann a tým jeho spolupracovníků.

Milý Viktore, jménem těch tří stovek tvých včerejších “pacientů” a jménem těch tisíců členů slovenské a české komunity, kteří jsou pacienty potenciálními, moc děkuji za drahokamovou pilulku včerejšího večera a moc prosím aby tvoje příští kulturní medikament na sebe nenechal čekat opět celých pět let.

Dr. Josef Skála

Attachment	Size
PeterLipa.150.jpg	7.75 KB